Team
Zamyšlení nad myšlením
Už jste se někdy podivili nad nedostatkem myšlení? Je to zvláštní, jak často přemýšlíme o tom, jak ostatní nepřemýšlí. Schopnost myslet předpokládáme u svých partnerů, kolegů, spolupracovníků, poradců nebo přátel. A přesto, zdá se, že docela často narážíme na zjevný nedostatek myšlení. Nebo snad lépe, na nedostatek kritického myšlení. Naopak se při hlubším pohledu, zdá být zcela překvapující, že tento atribut myšlení vůbec ještě někomu přiznáváme. A přesto, jedním z hlavních úkolů Vás, vedoucích, je nalézt cestu, jak přimět vaše podřízené se zamyslet, zpochybnit každodenní rutinu či navrhnout lepší a radostnější proces.
Váha cíle, který si sami stanovíte
Dnes bych se pokusil upozornit v kontextu předchozích článků na často přehlížený fakt při zadávání cílů svým podřízeným. A pokusil bych se začít sám sebou. Považuji za se totiž za tvrdohlavce. Mám rád, když mohu jít svou cestou. Mám rád svobodu a pocit nového. Co to ale v praxi znamená? Zvolím si cestu, a to často i když mě kolem lidé upozorní na její obtížnost nebo mě před tou cesto dokonce varují. Nedám na ně. Jdu svou cestou. Potřebuji svou lekci dostat sám, zprostředkovaná zkušenost není mou zkušeností, není mou cestou. Dovolím si tvrdit, že je lidskou přirozeností, upřednostňovat vlastní názory a hodnoty před názory cizích lidí. Na to není nic divného. Ačkoliv to často vede skutečně k iracionálním krokům.