Kdysi dávno, předávno jsem si koupil Samsung Galaxy Tab GT-P1000, jedná se první verzi tabetu Galaxy Tab. Původní Galaxy Tab se dodával s Androidem 2.2 Froyo, a později přišel od Samsungu update na Galaxy Tab 2.3 Gingerbread, avšak aktualizace na pro tablety poměrně revoluční verzi Androidu ohlášená nebyla. Naštěstí pánové (a dámy) z Android komunity matající se okolo CyanogenMod projektu přišli s řešením v podobě CyanogemMod verze 9 pro Galaxy Tab P1000. Přestože se jedná o vývojovou verzi, musím uznat, že funguje poměrně spolehlivě, dokonce bych řekl, že je stabilnější než moje předchozí oficiální ROM. Pár věcí sice nefunguje, například, když jsem se pokoušel tablet zašifrovat, tak jediné čeho jsem se po restartu dočkal bylo, že mi tablet sdělil, že šifrování se nepodařilo a je potřeba tablet zresetovat do továrního nasatvení.

Událost na kterou se čekalo je konečně tady, 19. Dubna 2012 NetApp vydal Data ONTAP 8.1 v obecně dostupné verzi (GA), spousta zákazníků se této verze nemohla dočkat a není se čemu divit, Data ONTAP 8.1 přináší několik vzkutku zajímavých vlastností a důvodů proč jej nasadit. Data ONTAP 8.1 je k dispozici ve dvou základních verzích, 7-mode a Cluster-Mode, zatímco 7-mode míří na Scale Up storage systémy (když dojde výpočetní, nebo I/O kapacita řadič z nižší řady se vymění za řadič z vyšší řady a jede se dále), tak Cluster-Mode míří na pole storage systémů typu Scale-Out, pokud ve Scale-Out scenáriu začne docházet výkonoá, nebo I/O kapacita, místo výměny řadiče se přidá celý nový řadič, který spolu se starším řadičem bude tvořit jeden logický cluster, přestože se ve skutečnosti jedná o dva fyzicky nezávislé systémy propojené vysokorychlostní 10GbE sítí se switchi typu Cisco Nexus. Jaké novinky tedy Data ONTAP 8.1 přináší?
Už jste se někdy podivili nad nedostatkem myšlení? Je to zvláštní, jak často přemýšlíme o tom, jak ostatní nepřemýšlí. Schopnost myslet předpokládáme u svých partnerů, kolegů, spolupracovníků, poradců nebo přátel. A přesto, zdá se, že docela často narážíme na zjevný nedostatek myšlení. Nebo snad lépe, na nedostatek kritického myšlení. Naopak se při hlubším pohledu, zdá být zcela překvapující, že tento atribut myšlení vůbec ještě někomu přiznáváme. A přesto, jedním z hlavních úkolů Vás, vedoucích, je nalézt cestu, jak přimět vaše podřízené se zamyslet, zpochybnit každodenní rutinu či navrhnout lepší a radostnější proces.
Dnes bych se pokusil upozornit v kontextu předchozích článků na často přehlížený fakt při zadávání cílů svým podřízeným. A pokusil bych se začít sám sebou. Považuji za se totiž za tvrdohlavce. Mám rád, když mohu jít svou cestou. Mám rád svobodu a pocit nového. Co to ale v praxi znamená? Zvolím si cestu, a to často i když mě kolem lidé upozorní na její obtížnost nebo mě před tou cesto dokonce varují. Nedám na ně. Jdu svou cestou. Potřebuji svou lekci dostat sám, zprostředkovaná zkušenost není mou zkušeností, není mou cestou. Dovolím si tvrdit, že je lidskou přirozeností, upřednostňovat vlastní názory a hodnoty před názory cizích lidí. Na to není nic divného. Ačkoliv to často vede skutečně k iracionálním krokům.
Teorie Y je zcela oficiální termín teorie popisující přístup k zaměstnanci ve firmě. Je protipólem teorie Z. Je to moderní způsob vedení lidí, který se často užívá v pokročilých technologických firmách, kde se od zaměstnance nečeká slepé poslouchání příkazů a nekritické následování procesů. V společnostech, které snaží pracovat podle Teorie Y, jsou otevřeny dveře kritice současného stavu, protože zde vládne přesvědčení, že zaměstnanci mají myšlenkový potenciál, který firmu posouvá dál a dál (často jsou myšlenky zaměstnanců jediným skutečným “assetem” takových společností, vše ostatní slouží jen k uvolňování potenciálu tohoto “asssetu”). Jsou to inovátorské nápady, jsou to nestadardní postupy a nekonveční nápady, které firmu směřují do budoucnosti. Konformita je pro takové společnosti jen krátkým okamžikem před bankrotem. A to i přes nejslavnější výmluvu, že velké korporace jsou veliké lodě a zatočit trvá dlouho. Tohle je jen výmluva těch konformujících. A ti, mimochodem, Vás ani Vaši společnosti nikam neposunou. Mějte to na paměti.
Čtyři léta jsem ve své korporaci měl přiležitost pracovat s lidmi a vést je k lepším zítřkům. Tento článek bych však nevěnoval jim, ačkoliv by si to jistě zasloužili (Děkuji!!!). Stručně bych se zde pokusil propojit denní praxi vedení týmů s poměrně neznámou, ale přesto velice podnětnou teorií disipativních struktur. Zdá se mi totiž, že opravdovou prací liniového vedoucího je skutečně řízení takové jedné disipativní struktury.
Pokud si občas něco koupíte, pravděpodobně znáte pojem “přidaná hodnota”. Každý prodejce, s kterým jste kdy přišli do styku se Vám snaží nějakou prodat. Odvést Vaši pozornost od ceny výrobku nebo služby a zaměřit Vás na hodnotu věci, která vás zajímá, kterou chcete zakoupit. O ceně se dá jednat, může být předmětem sporu a dlouhých tahanic, ale přidaná hodnota, musí být nesporná. Evidentní. Nedovolující debatu.
Nedávno jsem procházel IBM kurzem na prodej řešení pro datové sklady, je s podivem, že jakkoliv je tato oblast dynamická a jak dramaticky a neustále klesá cena za gigabyte, tak jak moc je zároveň vázáná na staré technologie (v novém kabátku). Pod všemi novými technologiemi se však skrývá dinousarus. Nové technologie jsou na poli datových skladů jednoznačně na vzestupu. Deduplikace dramaticky snižuje velikost uchovávaných objemů dat, a to i přes to, že jde o recyklát starého dobrého i-node konceptu ze 70. let. Hle, jak se nám nyní hodí. Možnost použít běžné SATA disky, snižuje počáteční náklady. Propustnost a design součásných sítí snižuje latence a doby přenosu.
Nedávno jsem zahlédl zajimavou prezentaci společnosti IBM. Byla zaměřena na poskytování služeb ze (záhadného) cloudu. Prezentace byla zajimavá a jako tradiční materiál od IBM namířená proti microsoftímu server-client modelu. Ano, úplně souhlasím, proč mít ve firmě výkonné pracovní stanice, proč mít výkonné laptopy a další inteligentní terminály. Jednoznačně souhlasím s IBM, vzdejme se jich a pojďmě se vrátit ke kořenům. Pojďme poskytovat služby z datových center.
Uživatele různých diskových polí často zajímá, kolik dostanou užitečné kapacity z určitého množství diskových shelfů. Zajisté se jedná o velice důležitý parametr jak pro výpočty TCO a ROI, stejně jako pro případné kapacitní plánování. V ideálním světě bychom od dodavatelů diskových polí kupovali použitelnou kapacitu, bohužel však v ideálním světě nežijeme a tak musíme při plánování kapacit přemýšlet. V tomto článku si tak ukážeme kolik použitelné kapacity se dá z fyzických disků vytěžit u diskových polí NetApp, kde všude se skrývají různé režijní ztráty a jaké parametry velikost těchto režijních ztrát mohou ovlivnit.